Štrasburský soud rozhodnul českou a slovenskou kauzu dětí odebraných norským Barnevernem. Eva Michaláková se odvolá. Ve slovenské kauze Norsko prohrálo. | Tiskovky.info

servis pro novináře


Přihlásit | Registrace
Vytisknout Vytisknout

Tisková zpráva


Štrasburský soud rozhodnul českou a slovenskou kauzu dětí odebraných norským Barnevernem. Eva Michaláková se odvolá. Ve slovenské kauze Norsko prohrálo.


Štrasburk - Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku po čtyřech letech rozhodnul v kauze dětí Češky Evy Michalákové a také slovensko-norské rodiny Ladických, kterým odebrala děti norská sociální služba Barnevern. V případě Evy Michalákové soud porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nekonstatoval, v případě slovenské rodiny Norsko prohrálo a musí rodině zaplati 25 tisíc eur.

Právníci a členové Petičního výboru na podporu rodin se nejdříve chtějí s rozhodnutím soudu detailně seznámit. Další kroky směrem ke slovenské vládě a zodpovědným norským orgánům v případě Ladických oznámí v průběhu příštího týdne. Eva Michaláková se proti aktuálnímu rozhodnutí soudu odvolá k Velkému senátu. Podobný vývoj měl v minulosti i první precedentní případ proti Norsku Strand Lobben, ve kterém rodina nuceně adoptovaného dítěte nejdříve neuspěla, Velký senát jí dal ale nakonec za pravdu.

„Rozhodnutí v případě Michalákových je pro nás překvapivé, protože z našeho pohledu odporuje předchozí judikatuře soudu. Jsme připraveni pokračovat k Velkému senátu a věřím, že uspějeme podobně, jako se to stalo v minulosti s první kauzou proti Barnevernu Strand Lobben. V mezidobí navíc nastaly některé nové skutečnosti, o které můžeme naše odvolání opřít,“ uvedla advokátka rodiny Dora Boková.

„Spravedlnost je bohužel v případě ukradených dětí pomalá a v tomto aktuálním rozhodnutí i slepá. Připomínám navíc, že z hlediska českého práva byly obě děti svěřeny do péče matky Evy Michalákové. Je absurdní, že děti s českým státním občanstvím nadále zůstávají na neznámém místě a rodina ani český stát o nich nic neví,“ připomněla senátorka a členka Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových Jitka Chalánková loňské rozhodnutí soudu v Hodoníně. Ten totiž po šesti letech průtahů, mimo jiné i ze strany Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně, svěřil děti do péče matky. Své rozhodnutí soudce opřel také o znalost norských rozsudků.

V případě děvčátka odebraného norské matce a slovenskému otci kvůli matčinu sluchovému handicapu a obav z vystěhování rodiny na Slovensko by mělo Norsko urychleně jednat. Myslí si to europoslanec a další z členů Petičního výboru na podporu rodin postižených postupy Barnevernu Tomáš Zdechovský: „„Ve slovenské kauze vidím kvůli nízkému věku dítěte stále šanci na postupný úplný návrat do biologické rodiny. Ten byl zpřetrhán jen proto, že se Barnevernet dvakrát odmítnul podřídit rozhodnutí norských soudů, aby dceru rodičům okamžitě vrátil. Bude obrovskou mezinárodní ostudou, jestli budou i nyní argumentovat pouze tím, že si dítě zvyklo na pěstouny,“ uvedl Tomáš Zdechovský. V případě Evy Michalákové také on věří, že se kauza posune k Velkému senátu a přinese pozitivní výsledek.
Odvolání k Velkému senátu lze podat do tří měsíců od aktuálního rozsudku; Velký senát má 17 soudců a o přípustnosti odvolání nejdříve musí rozhodnout zvláštní výbor pěti vybraných soudců.

Kontakty:

Jitka Chalánková, senátorka, dětská lékařka a členka českého Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových
jitka.chalankova@seznam.cz
tel.: +420 724 057 178

Dora Boková, advokátka a členka českého Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových
dora.bokova@seznam.cz
tel.: +420 732 350 145

Pavel Hasenkopf, právník a člen Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových
pavel.hasenkopf@centrum.cz
tel.: +420 603 984 756

Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu a člen Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových
tomas.zdechovsky@ep.europa.eu
tel.: +420 774 888 300

Shrnutí slovenské kauzy Maxine

• Maxine narozena v lednu 2015 norsko-slovenskému páru, odebrána v březnu 2015 s odkazem na fakt, že rodiče odmítli pobyt ve státním zařízení pro pozorování rodin. Úředníci Barnevernu současně vyjadřují obavy o psychické zdraví matky kvůli jejímu dětství, které sama strávila v pěstounské péči a nadto trpí sluchovou vadou, a upozorňují na riziko, že rodina se přesune na Slovensko, kde nebude možné sledovat vývoj dítěte.

• Místní Barnevern v Lillehammeru si pro dítě přichází – po sérii kontrolních návštěv rodiny, uskutečněných i v pozdních v nočních hodinách v březnu - pouhý den před příletem babičky ze Slovenska, která se chystá rodičům s péčí o dítě pomáhat. Dítě je odebrané jako plně kojené, po odebrání ho matka smí vídat jednou za 14 dní na hodinu.

• V květnu 2015 Barnevern navrhuje umístění Maxine do trvalé pěstounské péče. O návrhu se rozhoduje až v březnu 2016. V červnu 2015 Okresní soud v Lillehammeru hodnotí souhru mezi rodiči a dítětem jako nedostatečnou a vrácení dítěte do jejich péče jako ohrožující pro dítě. Svou argumentaci staví na nahrávkách a řeči těla dítěte, které se prý odvrací od svých rodičů při běžných úkonech péče. Potvrzuje předběžné opatření.

• Rodiče následně žádají místní Barnevern o zvážení, zda by děvčátko nemohla dostat do péče alespoň babička, která pracuje ve zdravotnictví. Barnevern reaguje odmítavě s vysvětlením, že „Maxine má příliš vysoké nároky na péči.“

• V říjnu 2015 se Odvolací Krajský soud odmítá zabývat odvoláním proti předběžnému opatření, kterým bylo dítě odebráno. V listopadu 2015 padne rozhodnutí o omezení kontaktů na jednu hodinu jednou za 6 týdnů. Rodiče se okamžitě odvolávají. V únoru února 2016 Krajská komise odvolání zamítá.

• Rodiče bojují dál. Expertka Barnevernu navrhuje kontakt jednu hodinu za rok. Prý z toho důvodu, aby Maxine věděla, kdo jsou její rodiče. Nakonec jsou povoleny kontakty 1 hodinu každý třetí týden.

• V březnu 2016 Krajská komise odmítá návrh Barnevernu v Lillehammeru na odebrání Maxine rodičům a její umístění do trvalé pěstounské péče. Komise detailně posoudila a zkritizovala dosavadní rozhodování nižších instancí, mimo jiné analyzovala videa pořízená před odebráním v březnu 2015. Rodiče se podle komise chovají normálně a komise rozhoduje ve prospěch rodičů s tím, že budou na péči o dítě zaučováni pod dohledem. Barnevern se odvolává k okresnímu soudu. Žádost rodičů o návrat Maxine, aby již mohla vyrůstat doma, soud nepovoluje. Mohlo by ji to prý poškodit, kdyby následné soudy rozhodly jinak.

• V září 2016 rodina vyhrává u Okresního soudu v Lillehammeru - ten odmítá odvolání Barnevernu a nařizuje vrátit Maxine rodičům okamžitě. Soud mimo jiné konstatuje, že Barnevern nemohl svá tvrzení o neschopnosti rodičů opírat o vyjádření typu „dítě naříká srdcervoucím pláčem“, protože děti prostě pláčou. Jako argument pro odebrání také nelze použít dětství matky. Soud dosavadní postup úředníků zkritizoval a označil jejich chování za předpojaté. Podle soudu jednali jen s cílem potvrdit vlastní hypotézy.

• Místní Barnevern v Lillehammeru se proti rozhodnutí opět odvolal. Namítnul údajnou předpojatost jednoho z přísedících, který se v minulosti v médiích, konkrétně v Aftenposten, vyjádřil negativně k práci Barnevernu. Za další pochybení Barnevern označil připuštění svědectví znalce, který vypracoval posudek na žádost rodičů, nezávisle na Barnevernu. Odvoláním místní Barnevern odůvodnil i to, že přes soudní rozhodnutí Maxine rodičům nevrátí.

• V listopadu 2016 Odvolací Krajský soud ruší rozhodnutí Okresního soudu, podle kterého se má holčička vrátit domů.

• V říjnu 2017 Okresní soud zcela mění své původní, rok staré rozhodnutí, dává za pravdu Barnevernu a nadto konstatuje, že dítě je navyklé u pěstounů. Odvoláním se následně soud odmítnul zabývat.


Shrnutí kauzy dětí Michalákových

• V květnu 2011 byli manželům Michalákovým náhle a bez varování norskými úřady odebráni synové, tehdy šestiletý Denis a ani ne tříletý David kvůli udání ze školky a podezření na zneužívání ze strany otce. Přestože bylo toto podezření záhy vyvráceno, byli sourozenci rozděleni do dvou různých norských pěstounských rodin.

• Ani rodiče, ani děti neměli norské občanství, jen české (staršímu z dětí bylo norské občanství za stále neznámých okolností uděleno v létě 2017)

• Matka byla Barnevernem dotlačena k rozvodu, a to pod příslibem, že jí poté budou děti vráceny a získá ubytování v domově pro matky s dětmi. Nic z toho se nestalo. Nejdříve obec neměla prostředky na to, aby matce a dětem zajistila slíbené ubytování, dodatečně byla navíc úředníky z pohlavního zneužívání nařčena i matka - přestože toto podezření policie nikdy nevyšetřovala, protože o něm nebyla ani informována. Děti byly umístěny do trvalé pěstounské péče.

• Matka absolvovala soudní kolečko, kde žádala o zrušení rozhodnutí o odebrání dětí a o jejich vrácení do matčiny péče, to bylo odmítnuto, soudy pouze měnily rozsah jejího styku s dětmi, který se nakonec ustálil na 2 x ročně po dvou hodinách (v Norsku standardní rozsah styku rodičů s odebranými dětmi); ani to nebylo pod různými záminkami dodržováno.

• Nikdy nebylo vysvětleno, proč nebyly děti vráceny poté, co pominulo podezření z pohlavního zneužívání. Nikdy nebylo vysvětleno, proč byly děti od sebe odděleny, přestože na to byla norská vláda později oficiálně dotazována vládou ČR.

• Během roku 2014 začala být kauza mediálně známá, v poslanecké sněmovně padla celá řada interpelací, byla sepsána a na vládě předána petice s cca 11.000 podpisy a nově ustavená vláda premiéra Sobotky byla nucena reagovat.

• Dne 9. prosince 2014 přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 545, kterým mimo jiné požádala vládu, aby se dotázala norské vlády, proč byli sourozenci Michalákovi odebráni rodičům, resp. proč jim nebyli vráceni poté, co podezření proti nim byla vyvrácena, a proč byli sourozenci zbytečně rozděleni do dvou různých pěstounských rodin.

• Vláda počátkem roku 2015 doporučila Evě Michalákové vyvolat v Norsku řízení o vrácení dětí do své péče (jde o jiný typ řízení než o odebrání dětí, podstatou je tvrzení, že důvody pro odebrání dětí pominuly - viz § 4-21 zákona o Barnevernu), s tím, že pokud nebude úspěšná a podá následně stížnost na Norsko k Evropskému soudu pro lidská práva, česká vláda vstoupí do řízení a podpoří ji. Eva Michaláková se podle doporučení Sobotkovy vlády zařídila a návrh na vrácení dětí podala. Premiér Sobotka podání žaloby prezentoval jako podmínku podpory ze strany české vlády.

• Reakcí pěstounů a Barnevernu byl protinávrh na adopci mladšího z dětí a zbavení matky rodičovských práv; první neprošlo s odůvodněním, že by oba bratři měli různý právní status); druhé prošlo. V průběhu řízení se pěstounka "podřekla" a vyjádřila se, že "s manželem vždycky chtěla adoptovat ještě jedno dítě, třeba z Afriky, a Barnevernu trvalo strašně dlouho, než jim nějaké přidělil"

• O styk s dětmi usiloval i český dědeček chlapců, marně, Barnevern jej odmítal s tím, že děti jsou nervózní ze soudního řízení, anebo mají příliš mnoho práce ve škole. Navzdory iniciativě ministra pro lidská práva Jana Chvojky a Červeného kříže Barnevern neumožnil ani poslední kontakt dědečka s dětmi přes skype těsně před jeho smrtí.

• Nové soudní kolečko v Norsku, vyžádané českou vládou, trvalo další dva roky.
• V návaznosti na ně v červenci 2017 byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. V lednu 2018 ECHR informoval, že se věcí bude zabývat přednostně.


• V roce 2014 vedle řízení v Norsku požádala Eva Michaláková o svěření dětí do péče také české soudy.

• V lednu 2021 jí soud v Hodoníně děti do péče skutečně svěřil. Ve svém zdůvodnění se soud jednoznačně postavil na stranu matky a ocenil její mnohaletý boj o vlastní děti. Své rozhodnutí mohl soud opřít i o znalost norských rozsudků.

• Během řízení před českými soudy čelil ostré kritice zejména Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně vedený Zdeňkem Kapitánem, který snahu rodiny domoci se práva u českých soudů dlouhodobě bojkotoval. Úřad totiž odmítal uznat jurisdikci českých soudů v případech rodin žijících v zahraničí. S touto interpretací nakonec neuspěl – do věci se musel opakovaně vložit Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který nakonec nařídil výměnu soudce. To je důvod, proč český soud mohl o návrhu z roku 2014 věcně rozhodnout až o šest let později.

• Precedent představuje rozhodnutí odvolacího soudu, který konstatoval, že bez ohledu na obvyklý pobyt dětí je dána pravomoc českých soudů, neboť nezletilé děti mají české státní občanství. Navíc rozhodnutí norského soudu nebylo uznáno českými orgány veřejné moci, tudíž v České republice nemá žádné účinky.

• Současné místo pobytu dětí a další informace o nich norské úřady dál tají.







Kontakt:

Adam Baštinec
tiskový mluvčí
bastinec@zdechovsky.eu
www.zdechovsky.eu
+420608347423


Vstoupit do diskuse >> | Počet příspěvků: 1

Vydáno: 20. 1. 2022 10:24
Kategorie: Ostatní
Název zdroje: Tomáš Zdechovský, europoslanec (ověřený zdroj [?])
Popis zdroje:
Tomáš Zdechovský byl v roce 2019 podruhé zvolen za KDU-ČSL do Evropského parlamentu. Je místopředsedou výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), koordinátorem Evropské lidové strany ve výboru pro rozpočtovou kulturu (CONT), a dále působí ještě ve výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE).
PR

Distribucezpráv

>>
Vytvoříme za vás tiskovou zprávu a distribujeme ji 2000 novinářům.
news

Jsemnovinář

Novinářům poskytujeme pouze kvalitní a ověřené informace.
 i 

Jsemnávštěvník

>>
Přečtěte si jedinečné zprávy z první ruky dříve než ostatní.