Tiskovky.info servis pro novináře

Vytisknout

Tisková zpráva

Angličtina na vysokou školu, aneb vypilovat své znalosti na kurzech dokud nehoří

Už i někteří zvídaví studenti středních škol zjistili celkem nepříjemný aspekt jazyka českého a to je nedostatek přeložené odborné literatury. Jiní to zjistí hned v prvním semestru na vysoké škole. Zejména ti humanitně směřující, ale chemici, biologové a koneckonců ani fyzici na tom nebudou o nic lépe. Studenti, kteří vědí, že toto je problém, už pravděpodobně prozřeli a kurzy angličtiny, či jiného jazyka již navštěvují. Já patřil do druhé skupiny a pomyslnou studenou sprchu jsem dostal až v prvním ročníku terciálního vzdělávání. Inu, nikdo není dokonalý.

Jsou prostě díla, která ještě nikdo nepřeložil. Důvodů může být mnoho. Nikomu se to nevyplatí přeložit. U těchto knih vždy spílají celé generace studentů, protože si myslí, že o knihu musí být enormní zájem. Možná tomu tak je, ale na vesměs prázdných kapsách a peněženkách ještě nikdo nezbohatl. Část těch poctivějších by si knihu půjčila v knihovně, kde se ročně platí snesitelný poplatek a zbytek by to jednoduše opsal. Místo pro výdělek nikde.
Druhým aspektem může být aktuálnost díla. Novinky mohou v překladu vyjít i s několikaletým zpožděním a to rozhodně nemůžete použít jako omluvu absence své práce. Bylo by to pěkné, kdyby to fungovalo, ale bohužel. Jistě můžete si předmět zkusit cvičně zopakovat a doufat, že se na překladu již pracuje, aby se to do října stihlo vydat. Upřímně neznám nikoho, kdo by aplikoval tuto taktiku a není se co divit.
Jak se dostat k literatuře dosud nepřeložené? Otázka jak u blbečků na dvorečku, že. Přečíst si originál. Tento systém přináší mnohá úskalí a vyžaduje od nás pokročilou znalost jazyka, tedy pokud se zrovna nechystáme na anglický slabikář.
Nedávno jsem čelil několika podobným problémům s nedostatkem přeložené literatury a nezbývalo nic jiného než sáhnout po anglickém originále. Plakal jsem a litoval jsem, že jsem na střední nedával větší pozor. Dramatizuji? Možná, ale kniha se mi rozhodně nečetla hladce, ale základní myšlenky, které jsem potřeboval do své seminárky jsem nakonec našel. Alarmující situaci jsem se rozhodl řešit a od dalšího semestru jsem se zapsal na kurzy angličtiny. V rozřazovacím testu jsem nějakým zázrakem dosáhl na vyšší úroveň, ale nebyl to markantní rozdíl a díky konzultaci s lektorem a nějakými materiály jsem lehkou ztrátu dohnal, navíc to byla výzva. První pocit, který jsem si z kurzů odnesl, byl šok. Nevěřil jsem, že někdo může vyučovat zábavný způsobem angličtinu. Pamatuji si nudné, stereotypní hodiny angličtiny ze střední školy, kde naprostým vrcholem interaktivity bylo zkoušení u tabule.
Lektor ke každému přistupoval individuálně a profesionálně. To jsem ocenil, mám rád, když má někdo profesionální přístup a dá se říci, že je postup skutečně rychlý.
Z počátku jsem se věnoval hlavně gramatice, ale zanedbával jsem mluvený projev, takže jsem poněkud více zadrhával, ale kolegialita na kurzu byla neskutečná a nikdo se mi nevyhýbal, čehož jsem se poměrně obával. Nakonec jsem svou ztrátu dohnal a nyní již poctivě dřu gramatiku, protože jsem přesvědčený o tom, že s mým štěstím si zvolím další práci, ke které nebude literatura. Tentokrát nehnu brvou a se situací se vyrovnám úplně v klidu. Zábavné je sledovat mladší sestru, ač se říká, že holky jsou pilnější a vnímavější, jak dělá ty stejné chyby. Když jsem ji radil, ať se zapíše na kurzy angličtiny, vysmála se mi a prohodila něco o opici ve spojitosti s mou osobou.
Jenom jsem se pousmál a věděl jsem, že stačí počkat. A skutečně, potkal jsem ségru potichu proklínající nedostatek česky psaných zdrojů. Nyní se láme hlavu nad nabídkou kurzů angličtiny, které budou ty pravé.





Tweet