Tiskovky.info servis pro novináře

Vytisknout

Tisková zpráva

PORANĚNÍ MOZKU. A CO DÁL?

30.4.2010, Praha - Sdružení Cerebrum uspořádalo ve dnech 29. - 30.4. 2010 v Praze mezinárodní workshop, který se zabýval péčí o pacienty po získaném poškození mozku a jejich rodiny. Workshop byl zaměřen na získání zkušeností ze zahraničí a především na koncepční řešení situace v ČR, které by ulehčilo návrat osob po poranění mozku do běžného života, podporovalo pečující rodiny a současně bylo udržitelné pro zdravotně-sociální sektor.

Problematika lidí se získaným poškozením mozku má široký záběr napříč zdravotní a sociální oblastí a to je problém. Kdo a jak by měl mít tuto problematiku v kompetenci? Kým a jak by se měla tato péče financovat? V průběhu workshopu zaznělo mnoho podnětných návrhů, jak by se dala situace v ČR řešit. Především poznatky z praxe zahraničních účastníků (Itálie, Španělsko, Irsko) ukázaly, že lze poskytovat kvalitní dlouhodobou péči pacientům po poranění mozku. Důležité je sjednotit systém financování, dále je nutná spolupráce jednotlivých odborníků a zcela zásadní je zajištění návaznosti péče.

Jak uvedl významný italský neurolog, Dr. Giuseppe Zappalà: „Následky poranění mozku se v určitých aspektech liší od postižení způsobených cévní mozkovou příhodou. Při poranění mozku, u kterého je vždy „otřesen“ celý mozek, dochází k přetrhání vazeb mezi jednotlivými mozkovými centry. To velmi často způsobuje změny chování, osobnosti, myšlení a také snížený náhled na vlastní problémy a realitu. Navíc tito pacienti jsou nejčastěji mladí muži v produktivním věku, bez vlastní rodiny.“ To se ukazuje jako jeden z největších problémů při návratu těchto osob do běžného života či do práce. Pacienti s cévní mozkovou příhodou mají zase naopak častěji lokální postižení, jako je ochrnutí části těla nebo poruchy řeči.

Proto je například problematické české dělení osob s postižením na mentálně, duševně, pohybově a smyslově postižené. Lidé s poškozením mozku patří většinou do všech těchto kategorií a současný systém je neumí „statisticky“ podchytit. Ačkoli tak v ČR ročně utrpí poškození mozku více než 80 tisíc osob, nevíme, kolik z nich přežije a s jak těžkými následky. Pro efektivní plánování zdravotně-sociálních služeb, které tito pacienti potřebují, je nutné začít tato čísla sledovat.

Za velmi překvapující zahraniční odborníci považovali nízké výdaje na rehabilitaci těchto pacientů a naopak vysoké výdaje na dlouhodobou péči, což je v ostrém kontrastu se západními zeměmi. Cílem by mělo být pacienta rehabilitovat tak, aby již dlouhodobou péči nepotřeboval. Všichni zúčastnění se shodli na tom, že pokud se pacientovi i rodině dostane včasná a vhodná komplexní rehabilitace a psychologická pomoc, pak má velkou šanci navrátit se zpět do běžného života a ušetřit tak státu peníze, protože nemusí být v invalidním důchodu a na sociálních dávkách.

Z hlediska rehabilitace se diskutovalo o důležitosti práce s rodinou a také o prvotním vyhodnocení potřeb a deficitů pacienta tak, aby byl odkazován na správné místo. Zde bylo zdůrazněno hodnocení neuropsychologa, který je schopen pomocí testů odhalit i ty „neviditelné“ deficity v oblasti myšlení a chování. Dr. Zappalà k tomu dodal: „Neexistuje univerzální návod na rehabilitaci osoby po poškození mozku, protože každý jednotlivý mozek je jiný! Přístup k člověku s poraněním mozku proto musí být vždy naprosto individuální.“ Irský klinický neuropsycholog, Salvatore Giangrasso, také zdůraznil nutnost vytvořit dlouhodobý rehabilitační plán a průběžně jej na základě opětovného vyhodnocování pacientova stavu přizpůsobovat.

Následkem změn způsobených poraněním mozku jsou velmi časté i změny nebo zhoršení vztahů v rodině. Marie Valášková, jejíž manžel utrpěl před rokem a půl velmi těžké poranění hlavy, uvedla: „Nejvíce, co jsem v té době potřebovala a čeho se mi nedostávalo, byly informace a také psychická podpora při zvládání péče.“ Proto je v rámci rehabilitačního procesu tak důležitá práce s rodinami.

Lidé po získaném poškození mozku a jejich rodinní příslušníci nemají v současnosti v České republice téměř žádnou šanci na poskytnutí kontinuální, dlouhodobé a komplexní rehabilitační péče. Po špičkové akutní péči, kdy je pacientovi zachráněn život, se často ocitají ve vakuu nebo na odděleních LDN, bez potřebné včasné rehabilitace, kde si neví rady „co dál?“. To samozřejmě zhoršuje potenciál osoby k rehabilitaci. Mozek má schopnost intenzivní regenerace pouze časně po poranění. Velmi problematická je i dostupnost sociálních služeb, kterých je pro tuto cílovou skupinu v ČR úplné minimum. Ačkoli jsou tito pacienti přijímáni např. organizacemi pro mentálně postižené osoby, ukazuje se, že toto řešení je neadekvátní, neboť poranění mozku se nerovná mentální retardaci.




Tweet